Po stopách J. A. Komenského

Muzeum se od 60. let 20. století nachází v domě Pod Podloubím, ale mezi lety 1981 - 1998 byl jeho provoz kvůli havarijnímu stavu přerušen. Mezi majitele patřil i rentmistr Burian Vizovský, otec Magdalény Vizovské. Ta byla první ženou J. A. K. a do svých 13 let žila v Zábřehu, potom odešla do školy v Přerově. Muzeum je spíše zaměřeno na historii města, avšak Komeskému je tu věnována vitrína, kde se nachází kopie jeho známe mapy Moravy a kopie svatební smlouvy J. A. Komenského a M. Vizovské. Píše se v ní, že po dobu manželství nesmí Magdaléna sahat na jeho knihy a kdyby se nedej Bože rozvedli, tak Magdaléně připadnou všechny peřiny.

[Zdroje: 15]

Pověsti praví, že Křižovatka Loučení mezi Chromčí a Kláštercem má své jméno od loučení Bludovských s Komenským. Když utekl v roce 1621 z Fulneku, procházel Moravou a tvořil její později tolik známou mapu. Přitom také navštěvoval rozptýlené komunity českých bratří. Snad právě mezi lety 1621-1628 mohl bludovské české bratry navštívit. Jsou to věci nedoložene pisemnými prameny – kdo by zaznamenal, že se loučí s nepřítelem státu, který se skrývá? Nicméně na pověstech velmi často bývá pravdivé jejich jádro.

[Zdroje: 1]

Busta J. A. Komenského, učitele národů, se nachází v Postřelmově vedle Jubilejní školy T. G. Masaryka. Oslavuje památku významného pedagoga a osobnosti nejen našeho regionu.

Vznik objektu je neodmyslitelně spjat s rodem Žerotínů. Zhruba sto let po zániku bludovského hradu se panství dostalo opět do jejich rukou, ale hlavní sídlo nadále zůstává v Šumperku. V roce 1520 na místě dnešního zámku postavil Petr ze Žerotína tzv. zámeček, což byla spíše menší obytná budova. K roku 1613 je již na tomto místě doložena tvrz, předchůdce dnešního zámku. Pravděpodobně byla postavena za Jana z Boskovic, který bludovské panství koupil v roce 1573. Další velká stavební změna nastává za Kryštofa Pavla z Lichtenštejna-Kastelkoornu, který panství získává v roce 1622 v rámci pobělohorských konfiskací. Kryštof Pavel zde na místě původní tvrze začíná v roce 1624 budovat zámek. Teprve až roku 1708 za hraběte Františka Antonína z Lichenštejna-Kastelkornu bylo přistavěno další křídlo zámku a tím zámek získal svůj současný půdorys ve tvaru písmene U. Celý zámek byl zároveň barokně upraven. O dva roky později byl zámek opět prodán, a to do rukou jeho původních majitelů Žerotínů. Ti byli v roce 1802 nuceni prodat své tehdejší sídlo Velké Losiny a zámek v Bludově se tím stal jejich hlavním rodovým sídlem až do roku 1945. Poslední úprava zámku proběhla v 19. století, kdy byl novogoticky upraven a byla zaklenuta kaple a postaveny skleníky a oranžerie.

Roku 1934 umírá Karel Emanuel ze Žerotína a rod tak na Moravě vymírá po meči. Zámek a zbytky někdejšího velkostatku přechází do rukou jeho dcer Gabriely a Heleny. Obě se po posledním meziválečném sčítání lidu přihlásily k německému obcovacímu jazyku, proto byl zámek po roce 1945 zestátněn a většina vybavení zámku byla převezena na zámek Velké Losiny. Gabriela odešla s manželem do Rakouska. Bludovský zámek poté sloužil dlouhá léta k potřebám obce jako sídlo místního úřadu a dalších institucí. Po politických změnách v roce 1989 na zámek vznesl restituční nárok syn Heleny (která žila s rodinou celý život v Československu a měla československé státní občanství) Karel Mornstein (později si celá rodina změnila příjmení na Mornstein-Zierotin). Stát mu v tomto nároku vyhověl, a tak od roku 1999 patřila polovina zámku opět potomkům rodu Žerotínů, druhá polovina patřila bludovské obci. V rámci majetkoprávního vyrovnání v roce 2007 došlo ke směnám různých částí majetku mezi oběma spolumajiteli a zámek se stal výhradním majetkem Karla Mornstein-Zierotina, který v současné době na zámku bydlí i se svojí rodinou. Jsou členy Asociace majitelů hradů a zámků a pravidelně pořádají na zámku různé akce. V nabídce mají také pronájem čtyř pokojů a pořádání svateb. Jednou do roka umožní návštěvníkům prohlídku zámku, zámecký park, v němž se každoročně pořádá nábor bludovských skautů, je celoročně přístupný veřejnosti, jíž slouží i obřadní síň.

[Zdroje: 7, 8, 16, 17]

Žerotínský rod se z Bludova (odvozuje svůj původ od Bluda I., zakladatele obce) rozvětvil po celé Moravě a Čechách, postupem času jeho jednotlivé odnože vymíraly, ale poslední větví losinsko-vízmbersko-bludovskou se rod vrátil do vesnice, kde svou historickou pouť započal a aby v ní skonal a byl pohřben poslední mužský moravský Žerotín Karel Emanuel. Když roku 1802 rod přesídlil z Velkých Losin do Bludova, nechal František Josef ze Žerotína vystavět hrobku pod sakristií nového kostela, jemuž byl patronem. Je to vně i uvnitř jednoduchá stavba se čtyřmi obloukovými okny s prostým empírovým vchodem. Na jižní stěně hrobky se nachází starý žerotínský erb, který tam byl umístěn v první čtvrtině 20. století. Na místě bývalého pískovcového schodiště dnes stojí velkolistá lípa a dub. Dne 8. listopadu 1842 byly do hrobky převezeny ostatky minimálně třinácti osob brandýské větve žerotínského rodu umístěné v jedné dubové rakvi. Mezi nimi se nacházel Karel starší, jeho rodiče, bába, tři manželky a další. Za necelých sto let bylo všech původních dvanáct otvorů zaplněno. Takže pro Karla Emanuela ze Žerotína a jeho manželku bylo nutno uvolnit dva další otvory ve zdi. Roku 1925 byly ostatky Karlova otce, Zdeňka ze Žerotína, převezeny z Vídně do bludovské hrobky. Z Vídně také putovala urna s popelem dcery K. Emanuela Gabriely, která zemřela roku 1982. Bývalý zámecký zaměstnanec František Matějček tedy tajně vysekal v hrobce nový otvor na urnu, kam byly Gabrieliny ostatky uloženy. 11 let po smrti Heleny, manželky Karla z Mornsteinu, roku 1996 byl vysekán zatím poslední otvor pro urny s popelem členů žerotínského rodu.

[Zdroje: 6, 16, 17]

Osadu Bludoveček najdeme na severovýchodním kopci mezi Bludovem a Šumperkem. Původně se místu říkalo též Horní dvůr (Forberk), protože byl hospodářským podhradím bludovského hradu. Na rozdíl od hradu stavby na Bludovečku zůstaly, ačkoli ze středověké doby se nedochovalo nic. Nejvýznamnější stavbou byl Zámeček. Byl to původně panský dům, který nechal v první polovině 17. století vystavět nejspíše Jan ze Žerotína. Bohužel roku 1741 vyhořel, ke žhářství se později přiznal bludovský poddaný Josef Horáček. K tomuto činu se odhodlal kvůli pomstě a byl za to sťat.

Na Bludovečku se nacházela i výletní hospoda nazývaná „Hostinec na Zámečku“. 1. 5. 1890 zde byla první oslava Svátku práce pro celou severozápadní Moravu. Za budovou ve skále býval sklep, který je dnes využívaný budovou budoucí restaurace (dříve nevěstinec). O sklepu se tradují pověsti, že byl úkrytem Jednoty bratrské, J. A. Komenského a vedla z něho tajná chodba na bludovský hrad.

Nejstarší dochovanou budovou je sýpka postavená Žerotíny na místě vyhořelého Zámečku v polovině 18. století. Některé prameny uvádějí, že byla bratrskou modlitebnou, proto se jí dodnes říká fara, což je ale historický nesmysl. Ve dvoře před sýpkou jsou také dvě studny, jedna má uvnitř výklenek, o kterém se tvrdí, že mohl pokračovat chodbou až na hrad. Dnes se na Bludovečku nachází kravín, pár obytných budov, obora a koňská stáj, která pravidelně pořádá jezdecké akce i pro veřejnost.

[Zdroje: 4, 5, 6, 8, 16, 17, 19]

Obec Bludov nacházející se 4 kilometry od Šumperka svůj název získala po svém zakladateli Bludu z Bludova. Založení obce se datuje zhruba do počátku 13. století. Po vystřídání několika majitelů patřila ves od roku 1496 do majetku pánů ze Žerotína, následníků rodu Bludoviců. Na přelomu 16. a 17. století Bludov velmi rychle měnil majitele, až se roku 1710 stal opět majetkem rodu Žerotínů.

Stavbě zámku v Bludově předcházela dlouhodobá tradice šlechtického sídla. Tímto sídlem byl kamenný hrad, který stával na vyvýšenině asi 1,5km na sever od obce. Byl jedním z nejstarších severomoravských hradů a směřovaly k němu tři tzv. hradské cesty od Bludova, Šumperka a Hrabenova. Vybudování hradu můžeme přičíst Bludu III. na ochranu obchodních stezek v údolí řek Moravy a Desné. Hrad měl oválný půdorys a ze severní strany byl chráněn příkopem. Po skvostné etapě za Beneše z Valdštejna, který ho využíval jako své hlavní sídlo, vlivem politických změn převzal hrad do správy rod Tunklů. Ten stál na straně Jiřího z Poděbrad a v tažení Matyáše Korvína byl hrad pobořen a postupně kolem roku 1470 zaniká. Od roku 1568 je uváděn jako pustý hrad Bludov. V první polovině 19. století byla zřícenina hradu postupně rozebrána místními ke stavebním účelům, zejména na starou cestu u Bludova. Do dnešních dob se z něj dochovala pouze terénní nerovnosti, nepatrné zbytky zdiva a hradní příkop. Tradují se pověsti, že se v chodbě vedoucí z hradu do sklepení Zámečku na horním dvoře se skrývala Jednota bratrská a také J. A. Komenský.

[Zdroje: 8, 16, 17]

Mezi místa na naší mapě patří i Vlastivědné muzeum v Šumperku. Sice přímo s Janem Amosem Komenským nijak nesouvisí a ani nevíme o tom, že by tam byl vystaven nějaký exponát s ním související. Přesto je to místo, které je i názvem nerozlučně spjato s historií naší země, a zároveň první místo, kam jsme se na počátku našeho bádání vydali. Součástí muzea je také informační centrum, kde se můžete dovědět zajímavosti o místním regionu nebo třeba právě o
J. A. Komenském a o Jednotě bratrské.

Zámek Velké Losiny se nachází ve stejnojmenné obci v krajině předhůří Hrubého Jeseníku. Zdejší zámek stojí na místě někdejší středověké vodní tvrze. V roce 1497 získal Losiny Jan starší ze Žerotína, ale až Jan mladší přestavěl tvrz na zámek. Byl postaven v renesančním slohu a na nějaký čas představoval pro Žerotíny hlavní sídlo. Dominantu stavby tvoří osmiboká šestipodlažní věž. Známý je především nechvalně pověstnými čarodějnickými procesy, které se zde odehrávaly (1678-1969). Málokdo ale ví, že podle pověsti relativně o pár let dříve (1622) se na tomto žerotinském panství skrýval Jan Amos Komenský - učitel národů. Vypráví se, že právě tohoto roku zaznamenal na své mapě Moravy Velké Losiny jako lázeňské místo. Areál zámku je přístupný turistům a v roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou, a to především díky sgrafitu, freskám v zámeckých kaplích, skleníku, zahradnímu domku a bývalé žerotínské sýpce, která se nachází nedaleko zámku.

[Zdroje: 7]

Jde o původně renesanční zámecký objekt, jeden z pěti renesančních zámků na Šumpersku, jejichž vznik a osudy byly po staletí spojeny se jménem starobylého moravského rodu pánů ze Žerotína. Vízmberské panství vzniklo teprve na přelomu 16. a 17. století vydělením osmi vsí v horním povodí Desné a v povodí Merty z mateřského panství losinského. Stalo se tak za Jana mladšího ze Žerotína, který nové panství přenechal svým nejmladším synům, pocházejícím z jeho čtvrtého manželství s paní Andělou Ryšanovou z Modřic, Přemkovi a Vilému Bedřichovi. Oba bratři přistoupili kolem roku 1608 k vybudování vlastního sídla na jih od tehdejší obce Rejhotice. Tehdy bylo postaveno samotné jádro zámku. Přemek ze Žerotína náležel spolu s losinským Janem Jetřichem ke stavovské opozici proti císaři Ferdinandu II. Proto mu byla převážná část jmění konfiskována a musel ji těžce vyplácet. Podobně jako na zámku v Losinách se J. A. Komenský mohl skrývat i zde.

V současné době je zámek rekonstruován a není zpřístupněn pro veřejnost. Zámecký park ovšem nabízí příjemná zákoutí pro romantické procházky a sportovní aktivity.

[Zdroje: 7, 18]